Červen – kněžské svěcení
Už tradičně se měsíc červen nese ve znamení svátku sv. Antonína Paduánského a poutí na blatnický kopec. Také letos plánujeme farní pouť ke sv. Antonínovi 7.6. a samozřejmě se účastníme domácí i hlavní pouti ve dnech 13. a 14.6.2026.
Sv. Antonína mnozí znají jako patrona ztracených věcí. V dnešní uspěchané době ale neztrácíme jen věci. Často ztrácíme čas pro rodinu, schopnost naslouchat, trpělivost, radost i důvěru. A právě zde může být Antonín naším průvodcem a pomocníkem. Proto vás všechna prosím, abyste využili této příležitosti a účastnili se těchto poutí ke sv. Antonínovi.
Ve dnech 1. – 4. července 2026 (středa – sobota) proběhne na Antonínku Duchovní obnova, kterou opět povede P. Vojtěch Kodet, O.Carm. I na ni jste srdečně zváni. Přihlásit se můžete na webových stránkách: www. Antoninek.cz.
V měsíci červnu nás čeká veliká událost. Po několika letech studia přijme kněžské svěcení náš jáhen ing. Antonín Uhlíř, které mu udělí arcibiskup Josef Nuzík v sobotu 27. června 2026 při mši svaté v 9:30 hodin v katedrále sv. Václava v Olomouci. O týden později, v sobotu 4. července, proběhne v Hluku primiční mše svatá, tedy první slavnostní mše nově vysvěceného kněze. Bohoslužba začne v 10:30 hodin na farní zahradě a po jejím skončení bude novokněz udělovat novokněžské požehnání v kostele. Tato událost je významná nejen pro naši farnost, ale i pro celé město. Naposledy měl v Hluku primici P. Jan Vianney Dohnal OFM v roce 1990, půjde tedy skutečně o mimořádnou událost, kterou město Hluk zažije po dlouhých 36 letech.
Abychom se na tyto události dobře připravili, budeme se od čtvrtku 18. do pátku 26. června modlit Novénu před kněžským svěcením v Olomouci. V kostele se tuto Novému budeme modlit po každé mši sv.
Kromě toho najdete na jedné ze stránek tohoto čísla farních novin Modlitbu před primicí, kterou můžete použít k modlitbě doma a obohatit tak svou večerní modlitbu. Najdete tam také náměty, jak si připravit duchovní dárek pro našeho primicianta.
V úterý 30. června se vydáme na pěší prosebnou pouť na Antonínek (v 16:00 hodin), abychom zvlášť prosili na přímluvu sv. Antonína Pána Ježíše za našeho novokněze, aby pronikl jeho srdce milostí Ducha svatého a opravdovostí i láskou a aby se Pánu Ježíši stále více podobal. Mše sv. na tento úmysl bude sloužena v areálu poutního místa v 18:00 hodin. Všechny farníky zveme k účasti na této prosebné pouti, na které našeho rodáka poprvé uvidíme jako kněze u oltáře.
P. Josef Janek, farář.
Primiční mše svatá Antonína Uhlíře
V sobotu 4. 7. očekáváme v naši farnosti velkou událost – primici (v té době již novokněze) Antonína Uhlíře. Tato slavnostní mše svatá začne v 10,30 na farní zahradě. Očekává se, že na tuto událost přijede mnoho lidí z okolních farností. Proto bychom chtěli podat několik organizačních informací.
Slavení primice bude předcházet 30. 6. Prosebná farní pěší pouť na sv. Antonínek. Mše svatá začne v 18 hodin.
V den primice bude celý prostor farní zahrady rozdělen do několika sektorů s lavičkami. Průchozí uličky mezi jednotlivými sektory je důležité ponechat volné. Pastorační dům bude sloužit jako zázemí pro přisluhující. Pod pergolou na farní zahradě bude k dispozici pro případ potřeby zdravotník. Koordinaci parkovacích míst zabezpečí dobrovolní hasiči.
Videopřenos bude zajištěn pomocí čtyř obrazovek – dvě budou na farní zahradě, jedna vedle kostela a jedna přímo v kostele. Novokněžské požehnání budete možnost přijmout po mši svaté v kostele. Kostel bude otevřený až do 18 hodin.
Po skončení mše svaté jsou zváni všichni přítomní na oběd a občerstvení. Pro kněze, zpěváky a rodinu novokněze bude připraven raut v obou sálech tvrze, pro ostatní je k dispozici sál na sportovní hale. Pro rodiny s dětmi bude jako zázemí sloužit pingpongový sál na sportovní hale.
Označení pořadatelé vám rádi poradí a nasměrují vás.
za organizační tým Petra Kuchařová
Dříve byla primice veliká sláva
Dříve byla primice veliká sláva. Dnes si uvědomujeme daleko hlouběji – aspoň někde – že je to první společné slavení eucharistie s bratrem, kterého povolal Pán, první spojení v radosti, pokoji a díku.
Dříve byla primice slavností primicianta jako člověka vyděleného a obětavého, povýšeného nad všechno stvoření. A byl tak sám! Dnes v něm vidíme svého bratra, jsme jedna rodina, on je ne tak z naší krve, ale z našeho ducha, z naší víry. Dříve se mluvilo k primiciantovi a o primiciantovi, dnes se mluví k věřícím. Ne tak o něm, ale o Kristově kněžství, které je společné všem pokřtěným a z něho vyrůstá kněžství služebné, zvláštní.
Dříve se člověk stal důstojným pánem, dnes prosíme o vaši lásku. Stojíme o to, abyste nás měli rádi. Nechoďte kolem nás s ledovými tvářemi, s rozpačitým pohledem! Podívejte se nám do očí, usmějte se, řekněte dobré slovo! Potřebujeme je také my od vás. Jaká by to byla rodina, v níž její členové spolu nemluví? Ani nevíte, jak ty vaše lhostejné pohledy bolí!
Chcete, abychom byli lidštější. Buďte lidštější k nám. Chcete, abychom byli lepší než vy. Pomáhejte nám.
Dívejte se na nás také očima víry! Ano, jsme lidé, ale Kristus nám uložil zvláštní kříž a těžší břemeno. Máme se stát vším všem. Neseme vám svůj život, své nejlepší, co máme. Chceme vám hlásat evangelium, radostnou zvěst o víře, naději a lásce. Křtíme vám děti, aby se staly syny Božími. Konáme službu smíru s Bohem i lidmi. Přisluhujeme vám tělem a krví Kristovou. Mažeme vaše nemocné. Stojíme s požehnáním u vašich životních svazků. Chceme být oporou chudým a nemocným, uzdravovat zkrušené srdcem.
Konáme poslání Kristovo pro vás, ale s vámi. Usilujeme o nehynoucí korunu, ale s vámi. Nejsme pohřební zřízenci, ale chceme žít, věčně žít s vámi – před Bohem, s Bohem a pak u Boha.
Jak na to vše stačit? Bůh je věrný, zajisté nás neopustí. Buďte věrní i vy a neopouštějte vy nás. Primice je také vaší slavností.
Z knihy: „Odvaha být církví“ od ThDr. Josefa Zvěřiny
Kněžství
Kněžská služba vychází ze služby a poslání dvanácti Ježíšových apoštolů. Jejich služba byla něčím výjimečným. Byli očitými svědky Kristova života a stáli u zrodu prvních křesťanských obcí. Ježíšův příslib pomoci až do konce časů ale smrtí posledního z apoštolů nekončí. Tak to chápali i sami apoštolové, když svou moc předávali dalším mužům skrze modlitbu a vzkládání rukou (srov. 2 Tim 1,6). Tito nástupci se nazývají řecky „episkopoi“ – dohlížitelé (z toho je odvozeno české slovo biskup). Na jiných místech jsou tito vůdcové nazýváni staršími – řecky „presbyteroi“ (např. Tit 1,5). Pro praktickou službu převážně charitního charakteru ustanovili apoštolové muže – „diakonoi“ ,čili jáhny (Sk 6). Z těchto možná trošku nejasných základů se ale již velmi záhy vykrystalizovala struktura církevní služby, tak jak ji známe dnes – biskup, kněz, jáhen.
Služebné kněžství je jedním z prostředků, jimiž sám Kristus pokračuje v budování a vedení církve. List Židům nám připomíná, že „Ježíš je navěky, a proto jeho kněžství nepřechází na někoho jiného“ (Žid 7,24). Každý, kdo je z Boží vůle posvěcen na kněze, stává se služebníkem jediného Kristova kněžství. Svěcením však dostává moc působit silou samého Krista, kterého zastupuje. Tuto moc má však vykonávat podle vzoru Krista, který se z lásky stal posledním a služebníkem všech. Kněžství není osobní výsada či privilegium, ale opravdová služba celému společenství. Kněz jedná v osobě Krista – „in persona Christi capitis“. Nadále ale zůstává pouhým člověkem, který musí bojovat se svými chybami.
Tři stupně svátosti kněžství
Biskup je nástupcem apoštolů. Biskupským svěcením získává plnost svátosti kněžství, a to vzkládáním rukou jiných biskupů. Tato posloupnost sahá až k apoštolským počátkům církve a zaručuje věrnost apoštolskému učení. Biskup vede svěřenou místní církev – diecézi. V ní má zodpovědnost za hlásání evangelia, slavení svátostí, čistotu víry i péči o svěřené věřící, zvláště o chudé a potřebné. Světí jáhny a kněze. Jako měl výsadní postavení ve sboru apoštolů svatý Petr, kterému Pán svěřil celé své stádce (Jan 21,15-17), má dnes výsadní postavení v kolegiu biskupů nástupce apoštola Petra – římský biskup (papež). Svou službou posiluje jednotu církve (viz Lk 22,32).
Kněží jsou spolupracovníky biskupa při zvěstování evangelia a slavení svátostí. Bývá jim svěřena odpovědnost za určité farní společenství nebo určitý církevní úřad. Při kněžském svěcení na ně vkládá ruce nejprve biskup a potom i všichni přítomní kněží na znamení kněžského společenství (presbyteria) shromážděného kolem biskupa, jemuž slibují poslušnost.
Jáhni nejsou svěceni ke kněžství, ale ke službě (řecky „diakonos“ – služebník). Přijímají nejrůznější úkoly v církevní obci: charitativní službu o chudé a nemocné, službu společné modlitby a službu vyučování. Mohou též udílet křest, asistovat při uzavírání manželství, podávat svaté přijímání nebo vést křesťanský pohřeb. Rozlišujeme trvalé jáhny a jáhny směřující ke kněžství.
Jak se uděluje svátost kněžství?
Jako za časů apoštolů i dnes se tato svátost uděluje modlitbou a vzkládáním rukou. Ve všech třech stupních je udělovatelem svátosti biskup. Nejprve na svěcence vkládá ruce (při biskupském svěcení obvykle spolu s dalšími dvěma biskupy) a potom mu v konsekrační modlitbě vyprošuje milost Ducha svatého a jeho darů potřebných pro službu, pro kterou je kandidát svěcen. Jako u všech svátostí doprovázejí tuto slavnost některé další obřady. Biskup a kněz je pomazán křižmem. Dále každý přebírá znamení své služby: u biskupa je to evangeliář, prsten, mitra a berla, knězi se předává patena a kalich, jáhnovi evangeliář.
Ještě se na tomto místě krátce zmiňme o názvu této svátosti. Český výraz „svátost kněžství“ plně neodpovídá latinskému „sacramentum ordinis“ (svátost stavu). „Ordinatio“ (svěcení, ordinace) naznačuje zařazení do nějakého „ordo“ (stavu či sboru), něco víc než jen slavnostní uvedení do úřadu. Říkáme tomu „svěcení“, to znamená, že tento muž je posvěcen pro službu Bohu, oddělen pro Boha, nenáleží už jen sám sobě. Kristus chce od této chvíle jednat skrze něho. Jako v případě křtu a biřmování, stejně i svátost kněžství vtiskuje nezrušitelné duchovní znamení, takže nemůže být ani opakována ani udělena jen na omezený čas.
Zdroj: www.signaly.cz