O farnosti

Do roku 1780 neexistují o kostele ani o faře žádné záznamy. Dá se přepokládat, že všechny písemnosti byly zničeny požárem. Pamětní kniha faráře Matouše Kretschmera založená 1. ledna 1850 poodhaluje roušku historie farnosti. Tato kniha byla napsaná německy tzv. kurentem a na prvních stránkách se dočteme, že starobylá fara zde existovala už za arcibiskupa Metoděje.
Teprve později se o ní zmiňují písemné prameny z roku 1294 a 1531. V 16. století v době protestantské vzpoury přešla farnost spolu s patronátem panství na stranu nekatolíků, ale v roce 1625 byl nekatolický pán hluckého panství Jan z Kunovic vyhnán a po konfiskaci se novým patronem stal katolický kníže Gundakar z Lichtenšteina, za něhož byla fara 29. února roku1640 obsazena novým knězem.

Chrám sv. Vavřince

Kostel sv. Vavřince byl postaven v letech 1736 – 1741 stavitelem italského původu Antonínem Erhardem Martinellim. Stavební plastiky jsou přisuzovány italskému architektu Antoniu Beduzzimu. Sochařskou výzdobu chrámu vytvořila rodina Martina Ignáce Morávka, jehož předkové pocházeli z Hluku.
Ve středu za hlavním oltářem je umístěna socha patrona kostela sv. Vavřince, vedle něj v těsné blízkosti jsou sochy sv. Václava a sv. Floriána a u zdí kostela sv. Rochus a sv. Vendelín. Na bočním oltáři Panny Marie jsou také sochy sv. Kateřiny a sv. Apoleny. Druhý boční oltář, zasvěcený sv. Barboře, zdobí sochy sv. Jana Nepomuského a sv. Jana Sarkandra. Kostel byl postaven s přispěním jeho jasnosti Jana Nepomuka a Karla, knížat z Lichtenšteina.